Dítě dobra a zla II - Znovupovolání Bílých čarodějů - Mrtvý učitel

Fredy se vrátil domů a nadšeně svým rodičům vyprávěl o svých zážitcích z Bradavic. Nejnadšeněji samozřejmě vyprávěl o hodinách obrany proti černé magii a jeho rodiče byli rádi, že se Brumbálovi konečně podařilo najít dobrého profesora a doufali jen, že tam vydrží trochu déle, než její předchůdci. Fredy už ale v sobě neudržel to velké a úžasné tajemství, které ho zcela naplňovalo a prozradil rodičům, že jeho profesorka je Bílá čarodějka. Jeho rodiče, hlavně tátu, to hodně překvapilo, Harry to nechápal. Proč Charlie učí? Vždycky říkala, že jejím úkolem je sloužit a pomáhat lidem a celému světu. Že by chtěla vychovat své nástupce? Nebo už jenom tam venku ve světě nemá co na práci? Tomu Harry nevěřil, pořád se občas vyskytl nějaký ten zlý člověk který chtěl zkazit ten krásný, poklidný svět, který společně vytvořili. Tak rád by se s Charlie setkal. Nikdy se s tím nikomu nepřiznal, ani Ginny ne, ale občas mu chyběl ten starý život. Ginny i obě děti měl moc rád, ale chybělo mu to dobrodružství a vzrušení. A to by si s Bílou čarodějkou alespoň připomněl…

Zklamání celé Fredyho třídy na začátku školního roku bylo nepopsatelné. Když zjistili, že je Bílá čarodějka opustila, reakce byly různé. Dívky plakaly, chlapci chodili se svěšenou hlavou. Fredy byl úplně zdrcen. Jejich sny se rozplynuly. Snili o tom, jak s Bílou čarodějkou zachraňují svět, někdy dokonce i zatoužili po tom, aby se vyskytl nějaký ten protivník, proti kterému by bylo třeba zasáhnout. Ty sny teď byly pryč! Prvních pár dní chodili jako tělo bez duše a bylo jim úplně lhostejné, do je bude obranu učit teď. Už neměli sebemenší chuť se ji učit! To profesor Brumbál předpokládal, ale nechtěl to připustit. Chtěl z nich mít nadšené studenty. Studenty, na které se bude moci spolehnout. Brumbál byl už starý a chtěl vychovat pokračovatele své práce. Bílou čarodějku už ale povolat nemohl. Ta tiše a nenápadně pracovala kdovíkde. Musel tedy sáhnout kousek dál… A stejně jako před lety Charlie, i on zaklepal u dveří Billova pokoje…

Fredy se aspoň trošku zaradoval. Sice je nebude učit Bílá čarodějka, ale aspoň jiný Bílý čaroděj. Také zbytek třídy to přijal s nadšením, i když po Bílé čarodějce se jim stýskalo stále…

Pro Billa to nebyl lehký úkol. Nevadilo mu to, že má učit, ale když slyšel, že Charlie mu byla tak blízko a ani se neozvala, znovu se mu otevřela stará, bolavá rána. Jen Charlie věděla, co dělá. Věděla, že kdyby se s Billem po tolika letech opět setkala, nepřineslo by to nic dobrého, akorát by to v Billovi mohlo znovu probudit naději, která nemůže být uskutečněna. A Charlie Billovi nechtěla ublížit, měla ho ráda, jen mu nemohla dát to, po čem toužil. I ji to bolelo. Hodně ji to bolelo. Ale čas tu ránu zacelil, alespoň částečně. A ona ji nechtěla znovu rozevřít, věděla, že podruhé už by mohla podlehnout…

„Pane, musíte se více soustředit! Musíte do toho vložit veškerou svoji energii a všechen svůj vztek, jinak nedokážete zabít ani tu obyčejnou myš.“ Shak se už druhý den snažil zabít malou myšku. Nešlo mu to. Ale teď se v něm vztek na svého učitele vzedmul jako obrovská vlna. Neumí nic jiného, než ho sekýrovat a to on přece nemusí poslouchat. Vždyť je synem samotného lorda Voldemorta. Na něho si nebude nikdo vyskakovat. Ale proč by měl zabíjet tu malou myšku? Ta mu ničím neublížila, zato…
Pokojem prolétl zelený záblesk. Shak překročil mrtvé tělo svého učitele a odešel z pokoje pryč…